Je těžké rozhodnout, který ze systémů je lepší, obzvláště proto, že ho ještě žádná ze zemí bývalého východního bloku nezavedla. V zemích, kde funguje, např. Anglie či USA, je tento systém dobře zaběhnutý a má svoje opodstatnění. Nejčastějším argumentem proti zavedení školného je názor, že studenti veškeré svoje studium vrátí na daních. Má to určitou logiku. Alespoň teoreticky. Právník přece vydělává více než mechanik. Ale pozor. Praxe je jiná. Za prve vysokoškolští absolventi nejsou ani náhodou všichni hodnoceni na úrovni, jež by jejich profesi náležela. Doktoři dostávají nástupní plat směšných 15 000, o učitelích, sociálních pracovnících a dalších zaměstnancích státního sektoru ani nemluvě. Ti, kdo pak pracují v soukromém sektoru, většinou využívají kliček a děr v zákonech, obzvláště ti, co soukromě podnikají. Běžná praxe dnešních (a nejen těch velkých) podnikatelů a živnostníků je zvyšování nákladů (ty jsou většinou fiktivní), díky čemuž platí menší daně. Jeden známý si dává do nákladů i takové položky jako sešity a penály svých ratolestí. Na daních tudíž své studium vrací státu jen minimální množství vysokoškoláků. A navíc průměrný automechanik – živnostník si hravě dokáže vydělat místy dvakrát tolik jak kdejaký vysokoškolský absolvent.

Zároveň je u nás příliš mnoho univerzit. Je zarážející, že obory typu cestovní ruch,  nebo třeba nižší úředník tvoří 60-80 procent nově vzniklých univerzit. K čemu tyto obory vlastně jsou? Jsou vůbec záležitostí akademickou? Měly by být spíše soustředěny do vyšších odborných škol, popřípadě do nástavbového studia. Díky tomu, že v každém větším městě je taková ,,univerzita“, pak musí stát okrádat buď univerzity solventní, nebo daňové poplatníky. Momentálně dělá oboje. Univerzity potřebují peníze (ať si o zbytečnostech akademického studia vykládá kdo chce, co chce) a potřebují jich hodně. Díky těmto penězům pak může univerzita podporovat různé vědecké projekty (například na UK byl nedávno učiněn objev léku na dorůstání chrupavky, což doposud nikde na světě nebylo možné) případně dát prostor nadaným, ale nemajetným studentům studovat a tvořit. O vybavení, které dnes předpokládá nejmodernější techniku, a to nejen v medicíně, ani nemluvě. Každé snižování rozpočtů univerzit bude mít za následek méně (popřípadě méně kvalitně) vzdělaných lidí, ergo méně výdobytků civilizace pro lidstvo.

Pokud se ale školné zavede, a to podle systému ,,Plať, až budeš vydělávat“, po morální stránce absolvent vrátí peníze za poskytnuté vzdělání a navíc bude mít univerzita možnost stálého růstu., nezávislého na možných finančních reformách a ekonomických krizích. Argumenty o nevhodnosti finančního zatížení absolventů (kteří by si měli založit rodinu, vzít hypotéku atd.) odmítám. Podle navrhovaného systému se pravidelná měsíční částka bude odebírat až po dosáhnutí úrovně průměrného platu v ČR. A upřímně, toho průměrný vysokoškolák dosáhne po 10 – 15 letech praxe, takže pokud si někdo nechce zakládat rodinu v 35 letech, je to argument naprosto nesmyslný.

Nicméně je třeba před zavedením školného začít řádně odměňovat absolventy dle jejich zásluh (neboť 5-6 let studia znamená značnou dávku sebeobětování a díky školnému i peněz). Proč bych pak měl něco platit, když mi studium k ničemu nepomůže? Pokud ale bude průměrný doktor dostávat zasloužený plat od 40 000 korun a výše, pak rád zaplatí tisícovku měsíčně za to, že mu bylo studium umožněno.

Sečteno a podtrženo: Školné ano, ale až pro něj bude připravena půda. Stejně jako to mělo být u státních maturit.

- Michal Cagala -

Převzato z http://blog.idnes.cz/ se souhlasem autora.