Napsal uživatel Redakce dne .
Již delší dobu mám intenzivní pocit, že sportovci jsou ve sportu až na posledním místě. Vlastně na předposledním. Na tom posledním jsou diváci.
Na tom prvním, nejdůležitějším, jsou samozřejmě sponzoři, protože bez peněz už ani do sportu nelez, a pak následují další nepostradatelní účastníci sportovního dění, jako jsou: přípravný výbor, organízační výbor, řídící výbor, výkonný výbor, olympijský výbor, všechny ty různé fify a uefy, svazy a komise a funkcionáři a direktoriáty ajánevímcoještě. A potom ještě někdo, na koho nesmíme v žádném případě zapomenout - a to jsou páni rozhodčí. Ti jsou v žebříčku důležitosti hned za sponzory.
Jsou to totiž oni, kdo dnes podle mého názoru tvoří, ale spíše potvoří hru a rozhodují o výsledcích utkání. Ne jedenáct, šest, sedm, či jiný počet hráčů (podle druhu sportu), kteří dřou na tréninku aby porazili soupeře, ale muži s píšťalkou, kteří v drtivé většině ani zdaleka nedosahují výkonnostních kvalit hráčů, rozhodují o tom kdo je lepší, respektive o tom kdo má vyhrát, což nebývá totéž.
Já vím, že to rozhodčí nemají lehké. Sport je stále rychlejší, agresivnější a tvrdší, hráči rafinovanější, záludnější a bezohlednější, ale přesto se mi zdá, že rozhodčí v poslední době podlehli dojmu, že oni jsou ti nejdůležitější na hřišti, nebo na trati a sport se dělá vlastně kvůli nim.
A tak se stále častěji stává, že závodníci ve formuli 1 dojedou do cíle a rozhodčí tři následující dny přepisují výsledky, když jednoho diskvalifikují, jiného penalizují, aby pak jednomu z nich trest zrušili a dali ho jinému, kterého předtím určili za vítěze, i když nedojel první.
Fotbalový rozhodčí odřídí zápas semifinále ligy mistrů způsobem, který by si nedovolil ani rozhodčí na žákovském turnaji v Horní Dolní a jediný, kdo za to bude potrestán, budou zřejmě hráči poškozeného mužstva, protože si dovolili protestovat.
Hokejoví rozhodčí pískají hokej tak, že i basketbal se hraje tvrději, protože nějací páprdové, kteří možná nikdy nestáli na bruslích jim dají doporučení, že mají více trestat, takže v některých zápasech proti sobě nastupují kompletní pětky jen při úvodním vhazování, a tak by se dalo pokračovat dost dlouho. Hra trpí, hráči trpí, diváci trpí, jen sportovní funkcionáři mají pocit dobře odvedené práce a vlastní nepostradatelnosti.
Asi ho potřebují k tomu aby měli pocit, že si peníze, ke kterým přišli přiživováním se na dřině sportovců, zaslouží.
- Pavel Kula -
Převzato z http://blog.idnes.cz/ se svolením autora.